Vesmírný dalekohled Jamese Webba opět předvádí zázraky. Nyní se pomocí něj pracovníkům NASA podařilo vyfotit nové detailní snímky největší planety Sluneční soustavy. Záběry vědcům poskytují kromě pastvy pro oči také nové informace o životě na Jupiteru.
Webbův teleskop je ve vesmíru od konce roku 2021. Od té doby již ale stihl pořídit například snímky zhroucené hvězdy, tančící galaxie nebo obrovské mlhoviny. V budoucnu by s jeho pomocí vědci chtěli objasnit i samotný vznik vesmíru. Nově se podařilo pořídit i unikátní detailní záběr Jupiteru a jeho okolí.
Jupiter i jiné galaxie
Na fotografiích můžeme vidět například tzv. Rudou skvrnu – hurikán, který by dokázal pohltit celou Zemi. Nachází se vpravo dole a jeví se nám bíle. Na obou pólech jsou pak vidět pozoruhodné polární záře. Kromě toho na snímcích Jupiteru lze vidět i různé menší bouře nebo prstence planety. Čím má místo na obrázku světlejší barvu, tím má větší výšku. Tmavá místa jsou naopak položena níže.
„Upřímně jsme ani nečekali, že to bude tak skvělé,“ vystihla úspěch astronomka Imke de Paterová z Kalifornské univerzity v Berkeley. „Jupiter jsme takhle ještě neviděli. Je to všechno naprosto úžasné.“ Kromě samotné planety jsou pak na snímku vidět i dva měsíce Jupiteru (Amalthea a Adrastea), jeho prstence a možná i další galaxie. Ty se mají na snímku jevit jako malé rozmazané skvrny v pozadí, zejména tedy ve spodní části snímku.
Teleskop Jamese Webba byl vytvořen jako výsledek spolupráce NASA, Evropské vesmírné agentury (ESA) a Kanadské vesmírné agentury (CSA). Jeho vývoj trval osmnáct let a stál celkem 10 miliard dolarů, tedy téměř 250 miliard Kč. Jde o doposud nejvýkonnější teleskop ve vesmíru a slouží jako nástupce Hubbleova dalekohledu, který byl na naši nižší oběžnou dráhu vypuštěn v roce 1990.
Jak se fotí pomocí Webbova teleskopu?
Finální snímky, které můžeme vidět, jsou kompilací více různých sekvencí poskládaných do sebe. Webbův teleskop navíc pořizuje záběry pomocí infračerveného světla, které je pro lidské oko neviditelné. To znamená, že k nám na Zem nedorazí fotografie, ale pouze data o tom, na jakou část senzoru dopadlo kolik světla.
Každý pixel tedy představuje určitou hodnotu, kterou bylo potřeba převést na konkrétní barvu ve viditelném spektru. Infračervené paprsky s delší vlnovou délkou tak například vypadají červeněji, ty s kratší se jeví modře.
